10. TEPLOTA
Jakmile na jaře přijdou teplé dny a teplota se stabilně přes den udrží přes deset stupňů, začínají včely postupně vyletovat. Chomáč včelstva se začne uvolňovat a ihned začne usilovné shánění včel zejména po pylu. Matka se totiž pustí do kladení vajíček a mladé larvičky je potřeba krmit a krmit. Zejména trubčího plodu je podstatně více. Vylíhnutí trubci pomáhají zahřívat další plod a pak odlétají na trubčí shromaždiště oplodnit některou z mladých nových matek. Vzroste množství včel ve včelstvu, tedy v úlů. Tím pádem se ale v úlu zmenšuje volný prostor k bydlení a stoupá teplota. Přichází čas rojení a s tím nutná opatření, aby k němu nedošlo.
S letními vedry výrazně stoupá teplota v úlu. Je to ale oproti jarnímu rozmnožování trochu jiná situace. Včely vědí, že vyrojit už se nemohou. Nestihly by totiž vše připravit na dlouhou zimu. Nezbývá jim tedy než zůstat tam kde jsou a spíše dělat opatření, aby teplotu snížili. Snaží se do úlu přinést vodu a nastupuje skupina včel, která rychlými pohyby křídel úl větrá a tím v něm snižuje teplotu.
Na podzim včel v úlu ubývá. Přibývá převážně dlouhověkých včel, které zabezpečí přežití včelstva přes dlouho zimu a ze včelstev jsou vyhánění trubci. Medobraní je u konce, odstraňují se nástavky a tím se zmenšuje i úlový prostor a teplota zase o pár stupňů v úlu stoupne. Nastávají chladná rána a mladušky se chystají na přezimování.
Na přelomu podzimu a zimy je už teplo definitivně pryč. Jsou-li úly pod sněhem a přesto je zabezpečen přístup čerstvého vzduchu do úlu, není se čeho obávat a toto je pro včelstva nejlepší stav. Včely odolají i velmi nízkým teplotám. Mráz jim skutečně příliš nevadí pokud nejsou někde v průvanu a přitom i současně něčím rušeny. Svoji aktivitu sníží na naprosté minimum, stáhnou se do chomáče, který má podle teploty i několik vrstev. Konzumací a trávením medu s pylem vytvářejí potřebné teplo k přežití. Ve středu chomáče, kde je schovaná matka, tak neustále udržují teplotu kolem 20°C. A přestože na vnějšku chomáče může být i pod 10 stupňů, pravidelnou rotací včel zevnitř chumáče na povrch a opačně, přežijí díky této spolupráci a obětavosti všechny. Se spotřebou zásob za celou zimu je to také komplikované. Když jsou velké mrazy, je spotřeba zásob o malinko vyšší, ale stejně to platí i za zimy mírné, kdy může matka třeba mírně zaplodovat. Jakmile je ve včelstvu v zimě plod, musí včely zvýšit teplotu uvnitř chomáče, který svojí polohou chrání plod, až na 34,5°C. To je teplota nutně potřebná pro přežití a správný vývoj larviček až do nové včely. A tak by byla nejlepší zima ani ne moc teplá, ale ani ne moc a dlouho mrazivá. Pořádná čepice sněhu a pokud možno ne přílišné skokové výkyvy teplot.
Jakmile na jaře přijdou teplé dny a teplota se stabilně přes den udrží přes deset stupňů, začínají včely postupně vyletovat. Chomáč včelstva se začne uvolňovat a ihned začne usilovné shánění včel zejména po pylu. Matka se totiž pustí do kladení vajíček a mladé larvičky je potřeba krmit a krmit. Zejména trubčího plodu je podstatně více. Vylíhnutí trubci pomáhají zahřívat další plod a pak odlétají na trubčí shromaždiště oplodnit některou z mladých nových matek. Vzroste množství včel ve včelstvu, tedy v úlů. Tím pádem se ale v úlu zmenšuje volný prostor k bydlení a stoupá teplota. Přichází čas rojení a s tím nutná opatření, aby k němu nedošlo.