Celý rok se včelař o svá včelstva stará, opečovává je, lečí na různé nemoci a nákazy. A pak stačí chvilka nepozornosti, případně nedbalosti a všechna práce shoří…. Neštěstí. Celý rok se včelař o svá včelstva stará, opečovává je, lečí na různé nemoci a nákazy. A pak stačí chvilka nepozornosti, případně nedbalosti a všechna práce shoří…. Neštěstí.
Jak tomuto neštěstí předcházet? Určitě je potřeba znát pár základních informací o nebezpečí vzniku požáru.
Hoření je chemickookysličovací reakce, při které vzniká teplo, kouř, světlo a dochází k úbytku materiálu. Aby mohlo hoření probíhat, musí být splněny tři základní podmínky. KYSLÍK – HOŘLAVÝ MATERIÁL – TEPELNÁ ENERGIE. Pokud jsou všechny tyto podmínky splněny, může hoření probíhat, odstraníme-li jednu z těchto podmínek, hoření ustává.
Kyslík (oxidační činidlo) – nachází se v ovzduší (21% kyslíku, 78% dusíku, 1% vzácné plyny a páry) – vzdušný kyslík je plně dostačující k probíhání hoření.
Hořlavý materiál – většina úlů, včelnic jsou dřevěné nebo z jiných hořlavých materiálů, dále se včelnice nachází vždy v přírodě – suchá tráva, lesní hrabanka, porost apod.
Tepelná energie – otevřený oheň, rozpálený dýmák apod.
Z výše uvedeného vyplývá, že kyslík ani hořlavý materiál ze včelnice neodstraníme. Největší nebezpečí vzniku požáru hrozí od používání otevřeného ohně při různých pracích. Ale hlavní nebezpeční se skrývá v dýmáku. Při používání otevřeného ohně si je většinou včelař vědom nebezpečí a práci věnuje zvýšenou pozornost. Většinou je opatrný i při používání dýmáku, ale nebezpečí trvá i po jeho použití a odložení na včelnici, případně po vysypání uhlíků do přírody.
Pro zapálení dřeva je potřeba teplota okolo 300°C, u suchého a ztrouchnivělého dřeva, papíru, lesní hrabanky je to ještě méně. Zapálený plně rozhořelý dýmák má teplotu přes 350°C. Pro bezpečné odložení dýmáku je nutno používat nehořlavou podložku, která ale i zároveň dobře izoluje teplo. Je potřeba si uvědomit, že plech je sice nehořlavá podložka, ale není tepelný izolant, naopak je velice dobrý tepelný vodič a pro podložení dýmáku je tedy zcela nevhodný. Jako nejideálnější se jeví keramická dlaždice, kámen, apod.
Za použití termokamery dobrovolných hasičů z Pozorky bylo pořízeno pár záběrů rozpáleného dýmáku a jeho „tepelné“ stopy na různých podkladech:
Teplota dýmáku při rozpalování 316° C
Rozpálený dýmák na 157° C zanechal tepelnou stopu na dřevěné podložce 23° C za pouhých 20 sekund, po 5 minutách je teplota 52°C.
Při ponechání dýmáku na této podložce delší dobu by se teploty postupně vyrovnaly:
Dýmák (186°C) odložený na plechové lopatce, lopatka se ohřála na 40°C za cca 20 sekund, tepelná stopa pod lopatkou je 37°C, z toho jasně vyplývá, že plech nelze považovat za tepelný izolant.
Odložený dýmák (176°C) na keramické dlažbě, která se za 6 minut ohřála na 25°C a prostor pod dlažbou zůstal na teplotě 19° C.:
Z výše uvedených záznamů z termokamery vyplývá, jak je důležitá volba podložky, na kterou je dýmák odkládán.
Požáry včelnic sice nejsou časté, ale je potřeba dávat si při naší činnosti pozor, abychom o svá včelstva nepřišly jen díky nějaké nedbalosti.
Na závěr slova vyšetřovatele požáru:
„Dělal jsem několik požárů včelínů a úlů, ale nikdy se nestalo, aby při vzniku požáru byl na místě včelař, vždy se jednalo o požár po činnosti na včelnici a následné odložení nebo vysypání dýmáku na nevhodné místo. Vždy mi každý říkal, dělám to tak dvacet let a dosud se nic nestalo…“
Takže vážení přátelé, věnujme požární bezpečnosti na včelnici zvýšenou pozornost, abychom ze včeliček měli jen radost a někdy i nějaký ten med.
Jiří Bernášek