Seriál o včelách pro včelaříky
Tisk článku

12. ČINNOST VČELAŘE NA JAŘE

12. ČINNOST VČELAŘE NA JAŘE     Od časného jara začíná pro včelaře období intenzivní práce snad ve všech směrem. V některých věcech se budeme asi i trochu opakovat z článku předchozího, ale to jistě nevadí, protože opakování je matka moudrosti, jak všichni jistě víme.

     Prvním důležitým a dlouho očekávaným krokem je kontrola včelstev po dlouhé zimě. Je třeba zkontrolovat zejména množství zásob. V období dubna totiž nastává období, kdy se začíná líhnout větší množství nových jarních včel a staré zimní se pomalu vytrácí. S větším množstvím plodu je ale také zapotřebí dostatečné množství krmení a pylu, aby vše probíhalo jak má. Duben je ale obdobím, kdy je počasí ještě hodně vrtkavé a množství potřebného nektaru v přírodě je stalé velmi malé. Proto je dostatek zásob ze zimního období tolik důležitý, aby včelstva nehladověla. Pro představu, kolik bychom měli v úlu zásob najít, řekněme, že ideální stav je zhruba 8-10 kg. Podle typu úlu je toto množství zhruba na 4 - 6 plástech. V praxi je ale toto množství klidně rozloženo i na více plástech.

     Kontrola zásob je ale jen jeden z kroků. které jsou třeba na jaře udělat. Dalším je kontrola plodu. Pokud vidíme vajíčka, larvičky i zavíčkovaný plod, je vše v pořádku. Prakticky v tomto případě ani nemusíme dál hledat matku, protože tam jistě někde je. Tato jakási rychlá a orientační kontrola plodu jde udělat ale již mnohem dříve a bez otevírání úlů. Je to při prvních jarních teplých a slunečných dnech, kdy včelky začínají vyletovat pro první pyl z lísek, olší a vrb. Včelař pozorně sleduje letový provoz včel na jednotlivých česnech úlů a pokud dělnice mají nožičky obalené pylovými rouskami, mělo by být všechno v naprostém pořádku.

     V opačných případech, zjistí-li včelař nedostatek zásob nebo nenajde ve včelstvu žádný plod, musí provést kroky, kterými neblahý stav nějak napraví. Při nedostatku zásob je pomoc vcelku jednoduchá. Buď se do včelstva vloží plásty se zásobami, které si včelař uchoval pro tuto situaci z loňské sezóny anebo včelkám připraví a na horní loučky nástavku položí placku z medocukrového těsta. Nutná je samozřejmě také častější průběžná kontrola tohoto včelstva.

     Při nepřítomnosti plodu v jakékoli podobě, ale zejména vajíček a larviček je situace podstatně horší, protože vše nasvědčuje tomu, že ve včelstvu matka neklade. A ještě spíše a pravděpodobněji, že o ní včelstvo z nějakého důvodu přišlo. Následné včelařovy kroky se řídí konkrétním stavem ve včelstvu a popíšeme si je někdy příště v sekci "Odborných informací". V převážné většině případů je ale jasné, že o toto včelstvo jsme přišli a bude ho třeba zrušit.

     Všem těmto krokům a činnostem včelaře se říká zjednodušeně “Jarní prohlídka včelstev”. A pokud bychom ji měli zařadit do nějakého konkrétního jarního měsíce, tak asi zcela jistě někdy ke konci března. Při teplotách přes den kolem 15 stupňů se již nemusíme bát včelstva krátce otevřít a zkontrolovat. Vše ale ve včelařství záleží a řídí se přírodou. Někdy lze tuto jarní prohlídku provést o týden dříve, některý rok třeba až o 14 dní později. Přesné datum zkrátka neexistuje.

     S rozkvětem třešně ptačí už včelař vkládá do včelstev první stavební rámky, protože s přibývajícími mladými včelami, které ve svém životním období mají potřebu stavět, jim tento jejich stavební pud musí včelař uspokojit. Včely potřebují nejen stavět, ale také si zjara vychovat po zimě nové trubce pro pozdější zdárné oplodnění líhnoucích se nových matek. A tak se na prázdných stavebních rámcích brzy objeví trubčí dílo, které matka vždy velmi ráda a ochotně zaklade. 

12. ČINNOST VČELAŘE NA JAŘE     Meruňky a broskve odkvetly, průběžně ještě kvetou třešně, nastává květ švestek, hrušní a jabloní. Na polích začíná žloutnout i řepka. Na tento okamžik už je každý včelař připraven ze zimního přípravného období stráveného převážně v dílně. Má připraveny nové nástavky, vydrátkované rámečky se zatavenými mezistěnami a jen čeká na ten správný okamžik, kdy zase podle typu svých úlů nastane na včelnici velká rošáda s přehazováním nástavků, čístěním den úlů a postupného prvního přídávání nástavků - medníků. Ovocné stromy kvetou v plném proudu, přidávají se i pampelišky a matka začíná klást velké množství vajíček. Je čas intenzivní snůšky. V tuto dobu včelař musí kontrolovat sílu včelstev, přidávat další nástavky, aby měli nejen dostatek místa pro stavění, ale také pro ukládání nektaru a dostatek prostoru pro další a další plod. Každá chybička se může vymstít v podobě např. nechtěného vyrojení včelstva nebo zakladení vajíčky každého volné prostoru a to třeba i v mednících, pokud včelař nepoužívá mateří mřížku. Různých komplikací může nastat více. Včelař tedy kontroluje včelstva častěji, ale minimální období by mělo být alespoň jednou týdně. Toto období intenzivního kvetení zejména ovocných stromů nazýváme jaro až časné léto. Nastal čas překotného množení a sílení včelstev a také…. rojové období.

Tisk článku

Tisk článku

11. VČELAŘSKÉ JARO

11. VČELAŘSKÉ JARO     V tomto a  dalších článcích už budeme pomalu detailněji nahlížet do včelařské kuchyně a tím pádem se nevyhneme více odbornějšímu pohledu, konkrétním výrazům včelařské terminologie spojeným s problematikou ošetřování včelstev v průběhu celého roku.

     Včelařské jaro začíná obdobím rozkvětu třešně ptačí. Od této chvíle nastává včelařům několik týdnů intenzivní péče o včelstva. Ta se rozvíjejí velmi bouřlivě a v tuto dobu je rozhodující téměř každý den. Jakékoli zpoždění zásahu do včel se může projevit propuknutím rojové nálady ve včelstvu nebo až vyrojením včelstva. Pokud k vyrojení včelstva dojde, nelze pomýšlet na vytáčení medu a je to pro tento rok ztráta. 

     Včelstvo potřebuje na přelomu dubna a května ke svému správnému rozvoji především dostatečný úlový prostor. Silný a nepřetržitý přínos sladiny z kvetoucích rostlin vyvolává u dělnic stavební pud (o včelích pudech jsme psali detailněji v prvním článku seriálu) a musí dostat prostor ve formě stavebních rámků, kde tento pud mohou využít. Je to období, kdy včely velmi ochotně staví a dokáží vystavět velké plochy nových plástů. Nové dílo je bílé (říká se mu "panenské") a převážně se jedná o trubčinu, kterou matka ihned ochotně zaklade. Stavební pud posléze přechází do pudu rozmnožovacího a početní stav včel ve včelstvu prudce narůstá.

     Prudký rozvoj a růst včelstva by bez včelařova zásahu zcela jistě skončil vyrojením. Hlavním opatřením, kterým včelař brání, aby mu matka a část včelstva odlétly, je odebrání plástů s plodem. Tedy oslabení včelstva. K tomuto úkonu je ale třeba správné načasování a včelařova zkušenost. Vše se řídí podle podmínek v přírodě a obecně lze toto opatření směřovat někam do poloviny květu řepky olejky - první hlavní snůšky. Odebrané plásty s plodem se využívají k tvorbě nových oddělků. Samotné odebírání těchto plodových plástů má ovšem také svá pravidla a není vhodné včelstvo oslabit více než je nutné. Zpravidla se na oddělky z jednoho včelstva odebere 1- 2 plásty. Více plástů odebíráme jen ve specifických případech, kdy potřebujeme radikálně zamezit vyrojení. To pak přichází na řadu vyjmutí většího množství plástů nebo i rozdělení včelstva na polovinu, tvorba přelétáku apod. To už ale zabíháme pomalu do podrobností a detailů jednotlivých opatření, které musí mít každý včelař zvládnuté k uspěšnému a správnému ošetřování včelstev.

11. VČELAŘSKÉ JARO      Vratíme se ještě proto jen krátce ke stavebnímu pudu. Co se ve včelstvu vlastně děje? Včely medonosné si vytvářejí materiál pro stavbu plástů sami, což je mezi živočichy spíše ojedinělé. Vosk vzniká ve čtyřech párech voskových žláz umístěných na spodní straně zadečku dělnic. Těmito žlázami vylučované malé hladké šupinky se nazývají "vosková zrcátka". U dělnic jsou tyto voskové žlázy nejvýkonnější mezi 12. až 18. dnem života. Po tomto životním odbobí jim tzv. zaprahnou, ukončí svoji činnost. Pokud je však potřeba, jsou i mnohem starší včely schopny obnovit funkci těchto žláz a začnou produkovat voskové šupinky stejně jako za "mlada". Včely mají tuto schopnost i u jiných oblastí činnosti ve včelstvu. Jsou schopny znovu ve svém těle nastartovat procesy, které vzhledem k jejich věku ustoupily do pozadí a přizpůsobit tak své tělo potřebám včelstva.

     Vosk po vystoupení na povrch těla včely ztuhne a promění se v tenoučké šupinky. Jsou zhruba o velikosti lupů vytvářejících se na příliš suché pokožce hlavy člověka. Takováto výroba stavebního materiálu řízená vlastním tělem je vlastností, která má pro včely nesmírný význam. Včely mohou samy určovat vlastnosti materiálu na stavbu plástů. Můžeme to přirovnat k zedníkovi, který by mezi svými žebry "vypotil" cihly a přitom ještě dokázal podle zvláštních přání zákazníka ovlivnit jejich kvalitu. Šupinky vosku včela po jejich "vypocení" zpracuje kusadly a smíchá je s výměšky svých kusadlových žláz (něco jako přidání slin). Vosk tak dostane správné vlastnosti a včely s ním mohou dobře pracovat. Tento přípravný proces trvá včele asi 4 minuty. Ze 100 g vosku je možné postavit až 8.000 buněk a na těchto 100 g vosku je zapotřebí přibližně 125.000 voskových šupinek.

     Mimořádně velký výkon v produkci vosku musí vynaložit vyrojené včelstvo při nastěhování do nové dutiny hnízda (úlu, stromu, skalní štěrbiny apod.). Včelí roj musí od základu vybudovat všechny plásty nově. To představuje výrobu asi 1.200 g vosku a toto množství se rovná spotřebě asi 7,5 kg medu. Z těchto 1.200 g vosku včely postupně vystaví asi 100.000 buněk. To odopovídá zhruba středně velkému hnízdu. O vosku si můžete přečíst více ZDE.
11. VČELAŘSKÉ JARO    
     Jaro ale není ve včelstvu jen o stavění plástů. Všechno probíhá překotně na všech úrovních. Matka klade až 2.000 vajíček denně. Líhnou se nové a nové včely. Objem práce a různých činností ve včelstvu roste ruku v ruce s dary přírody v tomto období. Je to čas plný hojnosti, který trvá ale jen krátce. Zhruba 2 až 3 měsíce. Je potřeba nanosit zásoby na příští zimu. Možná se to zdá být příliš brzy, ale jaro je v tomto ohledu nejjistější období a včely to moc dobře ví. To si ale necháme na později. V příštím článku budeme pokračovat zejména jarními činnostmi včelaře.

Tisk článku

Tisk článku

10. TEPLOTA

10. TEPLOTA    Jakmile na jaře přijdou teplé dny a teplota se stabilně přes den udrží přes deset stupňů, začínají včely postupně vyletovat. Chomáč včelstva se začne uvolňovat a ihned začne usilovné shánění včel zejména po pylu. Matka se totiž pustí do kladení vajíček a mladé larvičky je potřeba krmit a krmit. Zejména trubčího plodu je podstatně více. Vylíhnutí trubci pomáhají zahřívat další plod a pak odlétají na trubčí shromaždiště oplodnit některou z mladých nových matek. Vzroste množství včel ve včelstvu, tedy v úlů. Tím pádem se ale v úlu zmenšuje volný prostor k bydlení a stoupá teplota. Přichází čas rojení a s tím nutná opatření, aby k němu nedošlo.

    S letními vedry výrazně stoupá teplota v úlu. Je to ale oproti jarnímu rozmnožování trochu jiná situace. Včely vědí, že vyrojit už se nemohou. Nestihly by totiž vše připravit na dlouhou zimu. Nezbývá jim tedy než zůstat tam kde jsou a spíše dělat opatření, aby teplotu snížili. Snaží se do úlu přinést vodu a nastupuje skupina včel, která rychlými pohyby křídel úl větrá a tím v něm snižuje teplotu.

    Na podzim včel v úlu ubývá. Přibývá převážně dlouhověkých včel, které zabezpečí přežití včelstva přes dlouho zimu a ze včelstev jsou vyhánění trubci. Medobraní je u konce, odstraňují se nástavky a tím se zmenšuje i úlový prostor a teplota zase o pár stupňů v úlu stoupne. Nastávají chladná rána a mladušky se chystají na přezimování.

10. TEPLOTA    Na přelomu podzimu a zimy je už teplo definitivně pryč. Jsou-li úly pod sněhem a přesto je zabezpečen přístup čerstvého vzduchu do úlu, není se čeho obávat a toto je pro včelstva nejlepší stav. Včely odolají i velmi nízkým teplotám. Mráz jim skutečně příliš nevadí pokud nejsou někde v průvanu a přitom i současně něčím rušeny. Svoji aktivitu sníží na naprosté minimum, stáhnou se do chomáče, který má podle teploty i několik vrstev. Konzumací a trávením medu s pylem vytvářejí potřebné teplo k přežití. Ve středu chomáče, kde je schovaná matka, tak neustále udržují teplotu kolem 20°C. A přestože na vnějšku chomáče může být i pod 10 stupňů, pravidelnou rotací včel zevnitř chumáče na povrch a opačně, přežijí díky této spolupráci a obětavosti všechny. Se spotřebou zásob za celou zimu je to také komplikované. Když jsou velké mrazy, je spotřeba zásob o malinko vyšší, ale stejně to platí i za zimy mírné, kdy může matka třeba mírně zaplodovat. Jakmile je ve včelstvu v zimě plod, musí včely zvýšit teplotu uvnitř chomáče, který svojí polohou chrání plod, až na 34,5°C. To je teplota nutně potřebná pro přežití a správný vývoj larviček až do nové včely. A tak by byla nejlepší zima ani ne moc teplá, ale ani ne moc a dlouho mrazivá. Pořádná čepice sněhu a pokud možno ne přílišné skokové výkyvy teplot.

Tisk článku

Tisk článku

9. PACHY A VŮNĚ NEJEN VE VČELSTVU

9. PACHY A VŮNĚ NEJEN VE VČELSTVU     

Včely mají ze všech smyslů nevyvinutější čich, protože život celého včelstva závisí hlavně na vůních. Každé včelstvo má svůj specifický pach a každá cizí včela je z něj okamžitě vyloučena. Kromě trubců. U těch je to jinak. 

    Na jaře je příroda plná vůní. Stejně tak i ve včelstvech se střídají a prolínají vůně. Například vůně nových dosud neoplodněných matek se liší od matek oplodněných. Zvláštní pach, který vydávají samečci, zase láká matku v době páření. Pronikavá vůně květů plných nektaru a pylu slibuje bohatou jarní snůšku.

    V létě na rozdíl od člověka, který v tomto období vůně tolik nevnímá, je na vůně a různé pachy včela velmi citlivá. Pokud je nutno v tomto období včelstvo prohlížet nebo s ním nějak manipulovat, je třeba se vyhnout výrazným nebo nepříjemným pachům. Zejména jmenujme třeba benzin, jakékoli parfémy apod. Ale i přílišné pocení může u včel vyvolat agresivní chování. Zajímavostí a pro někoho asi i překvapením bude, že včely nemají příliš v lásce ani vůni banánů. Takže těsně před návštěvou a prací na včelnici není vhodné pojídat banány nebo být od nich potřísněný. V opačném případě se nesmíme divit, když nás včela bodne. Navíc se do nás pustí další včely přilákané  vylučovaným poplašným signálem bodající včely a štiplavým pachem včelího jedu.

    Podletí a začátek podzimu je obdobím doplňování zásob včelstvům, kterým jsme my včelaři odebrali jejich přirozené zimní zásoby - MED. Včely jsou v tento čas velmi citlivé na vůni cukerného roztoku, protože slídí, co by kde ještě bylo k donešení do úlu na období dlouhé zimy. Je tedy potřeba dávat velký pozor, abychom svým nešikovným chováním při doplňování zásob nevyvolali na včelnici loupeže mezi včelstvy. Ty se pak velmi těžko a pracně zastavují. Včely jsou jak smyslů zbavené a drancují a drancují, když objeví slabší včelstvo, které se nedokáže dostatečně bránit. Vykradou mu všechny zásoby a včelstvo je tak odsouzeno k zániku. Nepřežije zimu, pokud se jí vůbec dočká.

    Zimní odbobí je obdobím relativního klidu a pachy na včely nijak zvlášť nepůsobí. Naopak vůně vycházející z úlu velmi lákají různé loupeživé živočichy, kteří se do úlu začnou dobývat. Jmenujme například myši, rejsky, sýkory a další živočichové shánějící v tomto chudém období na potravu cokoli možného k snědku.

Tisk článku

Tisk článku

8. BARVY - CO VČELA VIDÍ

8. BARVY - CO VČELA VIDÍ     Včela vidí zhruba stejné barvy jako my, s tím rozdílem, že vidí i také ultrafialové paprsky. Když vyletí z úlu, orientuje se podle polohy slunce. Je nejcitlivější na bílou, černou, fialovou, žlutou, oranžovou a modrou barvu. Pro orientaci včel ale není až tak důležitá barva úlu, jako spíše geometrické tvary namalované na čelní stěně úlu. Kupříkladu bychom neměli používat zelenou a červenou barvu. Včelky obě tyto barvy totiž vnímají jako barvu černou. Kdybychom tedy postavili vedle sebe úl s červeným letákem nebo stěnou a hned vedle se zeleným, způsobili bychom před česny těchto dvou včelstev pěkný zmatek. Příroda tuto hru s barvami ale ještě více zdokonalila různorodostí zbarvení květů a třeba i jejich vícebarevností. Rostlina tak svými barvami květů včelu přímo láká a z barev někdy i vytváří v očích včely přímo přistávací dráhu.8. BARVY - CO VČELA VIDÍ

     Barva ale není jediná věc, která včely přitahuje. Když se včela vydá za sběrem nektaru do řepkových polí, není to jen pro jejich žlutou barvu, ale láká ji i vůně květů.

     Med nemá pokaždé stejnou barvu. Barvu medu a jeho chuť ovlivňuje nejen typ odrůdy a květů, ale také počasí. Ještě před nedávnem měla 8. BARVY - CO VČELA VIDÍkaždá oblast svůj vlastní typický med. V dnešní době intenzivního zemědělství „standardizovaného“ ve všech krajích vede tento způsob pěstování monokultur k jednotnosti barvy medu. To kupujícímu zákazníkovi vyhovuje. Je to ale škoda. S barvou medu je to složité i při jeho postupné krystalizaci. A přitom krystalizace medu je známkou jeho nejvyšší kvality. Zákazník kupující med ho má nejraději v tekutém stavu, ve kterém vyniká právě jeho barva. Ale neustálým a hlavně neodborným a nešetrným rozehříváním zkrystalizovaného medu jsou tak ničeny látky (především enzymy), kvůli kterým med kupuje. Přitom si stačí jen uvědomit, že med je potravina, která neustále zraje a že na oko drobné estetické nedostatky zkrystalizovaného medu jsou jen krystalky glukózy, které se tvoří ve fruktózové suspenzi vlivem vzduchových bublinek. Ale vraťme se ještě na chvilku zpátky k barvě květů některých rostlin a následné barvě medu z jejich nektaru podle ročních období, a pokud jsme schopni vytočit med donesený právě jen z těchto rostlin:
 

JARO                                  Barva květů               Barva medu
Trnka a třešeň ptačí                 Bílá                       Světle žlutá
Jabloň                                       Bílá                       Světle žlutá
Pampeliška                              Žlutá                           Žlutá
Řepka                                       Žlutá                            Bílá
Akát                                         Bílá                       Průzračná
Vojtěška                              Purpurová                 Světle žlutá
Hloh                                         Bílá                        Jantarová

 

LÉTO                                  Barva květů               Barva medu
Maliník                                     Bílá                       Světle hnědá
Lípa                                         Žlutá                        Běložlutá
Vojtěška                              Purpurová                  Světle žlutá
Pampeliška                             Žlutá                           Žlutá
Svazenka                          Modrofialová               Světle hnědá
Jetel                                         Bílá                       Světle hnědá
Slunečnice                              Žlutá                           Žlutá
Ostružiník                             Růžová                           Bílá

 

PODZIM                               Barva květů               Barva medu
Vřes                                        Červená                  Červenohnědá
Břečťan                                 Zelenožlutá                    Světlá
Ostružiník                                Růžová                         Bílá
Hořčice                                      Žlutá                      Světle žlutá

 

8. BARVY - CO VČELA VIDÍ     V létě může výslednou barvu medu změnit právě probíhající medovicová snůška. Takže například původně jednodruhový med ze slunečnice namíchaný s medovicí dostane krásnou hnědou barvu. V zimním období už o žádné snůšce nektaru v podnebním pásmu České republiky nemůžeme mluvit vůbec. Vzhledem k teplotám jsou včely staženy v zimním chomáči a přečkávají tak zimu do prvních jarních dní.

Tisk článku

Tisk článku

7. O VČELÁCH, ROSTLINÁCH A PLODECH

7. O VČELÁCH, ROSTLINÁCH A PLODECHČím se včely živí?
     Včely se živí nektarem a pylem. Nektar obsahuje velké množství cukru, vitamínů a minerálních látek. Pyl obsahuje bílkoviny, vitamíny a rostlinné látky, které jsou pro včely životně důležité. Takže dospělé včely potřebují pyl a nektar jako zdroj energie, tak jako my lidé musíme denně jíst. Dělnic e al e také z pylu a nektaru produkují krmnou kašičku pro včelí plod, tedy pro dělnice a trubce. Kromě toho také vytváří mateří kašičku. To je kašička, kterou je dělnicemi krmena každá larvička první tři dny jejího života, ale především larvička budoucí matky.

Jak z nektaru nebo medovice vzniká med?
    
Včely sbírají nektar z květů nebo medovici na listech a jehličí stromů. Sosáčkem nasávají sladkou šťávu a ukládají ji do medného váčku. Tam je obohacena o enzymy. Když se pak včela vrátí do úlu, vyvrhne obsah medného váčku. Teď už to není nektar, ale řídký med. Ten předá včelám v úlu. Ty ho předávají dál a nakonec ukládají do buněk. I z buněk jej nasávají do medných váčků a poté uloží do jiné buňky. Pokaždé když se med dostane do medného váčku další včely, je obohacen dalšími enzymy a současně zahuštěn. Po jisté době je med zralý a včely buňku zavíčkují.

7. O VČELÁCH, ROSTLINÁCH A PLODECHJak včely sbírají pyl?
    
Včely létají na květy, aby sbíraly nektar. Přitom jak se pohybují na květu, na jejich ochlupeném těle ulpí množství pylu z květu. Včely z jednoho úlu létají jen na jeden druh rostlin, dokud neodkvete. Jak tedy s pylem na těle létají z jednoho květu na druhý, pyl současně sbírají a přenášejí jej, takže tím květy opylují. Pyl z chloupků si stále sčesávají a usazují na zadním třetím páru nohou ve tvaru takzvaných pylových rousek. Přesto na těle včely zůstává velké množství pylu, aby mohlo dojít k opylení dalších květů. To je ten největší význam jaký má včela pro přírodu i pro člověka. Opyluje rostliny a jen z těch květů, které byly opylovány, se může vyvinout plod. Dělají to i jiné druhy hmyzu, ale včela medonosná má rozhodující  největší podíl. Žádné včely, žádné opylování, žádné plody. Tak je to jednoduché.

Tisk článku

Tisk článku

6. JAK SE CHOVAT, KDYŽ SE VČELA ZLOBÍ

JAK SE CHOVAT, KDYŽ SE VČELA ZLOBÍ     JAK SE CHOVAT, KDYŽ SE VČELA ZLOBÍZklidníte-li své pohyby, včela často bez bodnutí odletí. Výborný manévr pro zmatení orientace včely je, když se obtěžovaný člověk protáhne nějakým keřem nebo živým plotem. Včelu zamotanou ve vlasech je lepší energicky rozmáčknout dlaní. Do té doby pobytu ve vlasech je neustále bombardována elektrickými výboji, které vznikají vzájemným třením vlasů o sebe (pak i prohrabováním hlavy rukama). Potom včela míří za teplem k pokožce a bodne. Zpravidla není možné ji z vlasů vyprostit, aniž by jí člověk neublížil. Žihadlo zůstává i po vbodnutí živým orgánem, zavrtává se hlouběji a do rány se postupně přečerpává jed z jedového váčku. Žihadlo je třeba co nejdříve odstranit vyškrábnutím tak, abychom nevytlačili obsah jedového váčku. Místo vpichu lze potřít cibulí, čpavkem, medem, Fenistil gelem a přiložit na ně studený obklad. Včelaři požívají ke zklidnění včel kuřák.

Jak žihadlu předejít při náhodném setkání se včelou?

  • Včelí úly obcházejte obloukem. U většiny včelstev stačí 5 metrů, někdy je potřeba více.
  • Agresivita včel se během roku mění - největší je v červenci a srpnu.
  • Když už kolem úlů projít musíte, jděte zezadu (ne před česny!). Zvolna, plynule a bez trhavých pohybů. Ale to strach někdy nedovolí... Tak můžete zkusit taktiku "kdo uteče, vyhraje" - ale pak utíkejte hodně rychle a ještě dostatečně dlouho. A pokud možno členitým terénem (křoví, les apod.).
  • Osamocená včela - třeba na květu - sama od sebe agresivní nebývá. Má spoustu práce a navíc není ve hnízdě, které je třeba bránit. Pokud na ni nešlápnete, nezasednete ji anebo jinak nezmáčknete, nemá důvod vás píchnout.
  • Chodíte-li rádi bosky, berte prostě žihadlo jako součást života.
  • Nenechávejte neuklizené sladkosti kolem sebe. Zejména v červenci a srpnu jsou včely "slídivé" - v přírodě se tenčí zdroje nektaru či medovice a včelky hledají, kde by co uzmuly. Sladké věci je lákají - a není nic horšího, než cumlat lízátko s přilepenou včelou...
  • Včely mají vybudovaný instinkt útočit na cokoliv chlupatého, tmavého a smradlavého, co se pohybuje poblíž úlu (medvěd). Černý svetr doplněný voňavkou či opileckým dechem působí obdobně. Velkou zajímavostí jistě také je, a málokdo to možná i ví, že včely nemají rády banánové aroma!!! Takže rovněž platí, že vůně banánu, či potřísnění oděvu od něho, včely dráždí k útoku. 

Co dělat, když už mě včela bodla?6. JAK SE CHOVAT, KDYŽ SE VČELA ZLOBÍ

  • Předejděte bodnutí dalších žihadel!
  • Žihadlo co nejrychleji odstraňte z kůže - jed se do ní uvolňuje postupně. Nevyndávejte jej ale uchopením za jedový váček mezi palcem a ukazovákem - vymáčknete si všechen jed do kůže... Seškrábněte jej - třeba nehtem.
  • Tak - a co teď? Přiložit rozříznutou cibuli? Nebo potřít octem? "Babských" rad je mnoho - pokud vám fungují, použijte je. I placebo umí léčit. A navíc - není nad vůni cibule s octem... Jedna stará rada také říká, vezmi hrst hlíny (té je všude dost) a potírej s ní místo vpichu (neměl by se objevit otok a bolest by měla brzy ustoupit.)
  • Studená voda či ledování zmírňuje otoky obecně. Pokud nejste alergičtí, otok zmizí bez následků i sám od sebe.
  • Pokud alergičtí jste a víte to, jednejte podle rad vašeho lékaře. Pokud je vaše alergická reakce život ohrožující, je dobré o tom informovat vaše okolí a mít u sebe kromě léků i kartičku s instrukcemi pro náhodné kolemjdoucí.
  • Pokud vás ještě včela nikdy nebodla (mimochodem - co se nechat pro jistotu píchnout před vrátnicí nemocnice...?) a poté se vám začíná dělat nevolno, otok se rozšiřuje, špatně se vám dýchá, ... Tak asi alergičtí jste. Zavolejte si pomoc - nejdřív někoho z okolí a pak společně rychlou záchrannou službu.
  • Otok velký jako dvě vaše dlaně, který zmizí do dvou dnů, je ještě normální reakce.
  • Bodnutí do oka, krku, úst a podobných problémových partií věnujte zvýšenou pozornost. Dopřejte si klidu. Ledujte anebo alespoň chlaďte. Je dobré být pod dohledem, který případně přivolá rychlou záchrannou službu.
  • Léky na alergické reakce (antihistaminika) jsou i volně prodejné - řiďte se informacemi v příbalovém letáku. Proti svědění lze koupit v lékárně gel.6. JAK SE CHOVAT, KDYŽ SE VČELA ZLOBÍ

Co dělat při masivním útoku mnoha včel?

     Občas se stane, že včely zaútočí hromadně. Naštěstí u nás nejsou africké ani afrikanizované včely, ale i tak se to stává. Například při sečení trávy před česny, převržení úlu, kácení stromu s včelím hnízdem atd. V těchto případech včely doslova "tečou" česnem ven a "zadečky napřed" letí na vetřelce...

  • Okamžitě utečte pryč! Nepočítejte s tím, že se včely jen tak uklidní, když se nebudete hýbat...
  • Chraňte si oči, dýchejte nosem, neotvírejte ústa. Nosíte-li brýle, sundejte je - včely se často dostanou mezi sklo a oko a než najdou cestu ven, bodnou...
  • Procházejte záměrně křovím tak hustým, aby jím včely proletěly jen s obtížemi. Pokud nejste v členitém terénu, ale například na louce, utíkejte rovně někam, kde křoví je. Anebo hodně daleko. Kličkování prodlouží cestu jen vám, včely letí rovně.
  • Pokud z nějakého důvodu opravdu nemůžete utéct: Někde stranou si rychle klekněte na zem, hlavu s rukama na obličeji a uších schovejte mezi kolena, utěsněte prostor kolem obličeje, dýchejte nosem. Můžete-li, schovejte se v této pozici pod plachtu nebo bundu. Ale ne pod nic chlupatého! Počkejte, až útok přestane. I tak to ale bude bolet - útěk je lepší.
  • Jakmile budete dostatečně daleko (už nepřilétávají další včely), začněte je jednu po druhé zabíjet. Rozzuřené včely útočí obvykle tak dlouho, dokud nebodnou - a potom umírají. Pokud je stihnete zabít před tím, než vás bodnou, včela bude mrtvá tak jako tak a vy si ušetříte žihadlo.
  • Literatura se různí v počtu žihadel, která dospělý člověk bez problému přežije. Nicméně je to v řádu stovek. Je dobré být v klidu, pod dohledem, pít nealko nápoje a případně volat rychlou záchrannou službu.
  • Pokud jste před úlem nechali nějaké věci (kosu, sekačku, pilu ...), nespěchejte s vyzvednutím. Na jistotu tam bude klid večer, obvykle ale už za 1-2 hodiny. Pozor - včely se podruhé vydráždí snáz.
 
Tisk článku

Tisk článku

5. JAK SE VČELY ORIENTUJÍ V PROSTORU

JAK SE VČELY ORIENTUJÍ V PROSTORU     Orientace včely je závislá na slunci. Za dlouhá staletí si proto vypracovala i svůj systém, který však bez slunce absolutně selhává. Jde o to, že včela dokáže registrovat úhel dopadu polarizovaných rovnoběžných paprsků na své složené oči. Chce-li tedy letět rovně, letí stále tak, aby na její složené oči dopadající paprsky byly pořád pod stejným úhlem.
     Představte si, že včela dokonce dokáže odečítat časový posun. Má tzv. topografickou paměť. Prostě ji zavřete v jeden večer do tmavé bedny, dáte jí do sklepa a vypustíte ji druhý den ráno, sebere se, na vstupu svého "mikroprocesoru" (je to totiž pro nás včelaře dokonalý robot) si vloží čas, který strávila v bedně, ona si srovná úhel, pod jakým mají paprsky na její oko dopadat, vyletí do vzduchu, natočí se, aby sluneční paprsky dopadaly na její oči tak, jak dopadat mají, a letí, až narazí na svůj úl. A to doslova. Pokud totiž uhnete úlem jen o deset centimetrů vpravo, pak včelky budou místo do česna létat mimo právě o oněch deset centimetrů.
     Abyste nemuseli chodit pozorovat tento jev k úlům, stačí, když zjistíte, že vám včelka vletěla do bytu. Uvidíte totiž, že létá jaksi zmateně. Můžete se dokonce domnívat, že na vás dělá nálety. Pravda však je, že vaše okenní skleněné tabule lámou paprsky dopadajícího světla a to ne pravidelně, nýbrž do miliónů různých směrů. Nám je to celkem "putna", ale včela v tom má pořádný zmatek. Je to jako kdyby vám každou milisekundou nějaký hlas napovídal, že máte letět jinudy. Proto, prosíme Vás, pootevřete jí co nejvíce oken tak, aby na ní dopadalo co nejvíce „nepolámaných slunečních paprsků“ (samozřejmě může být klidně i šero, neboť pro včelu je to slunečních paprsků habaděj) a vypusťte ji ven. Odvděčí se vám třeba opylením květu třešně nebo jahody.

Tisk článku

Tisk článku

4. TRUBCI

4. TRUBCI 4. TRUBCI    Vývoj trubce trvá nejdéle - plných 24 dní. Jsou jediní ve včelstvu, kteří na rozdíl od matky a dělnic nemají žihadlo. Trubci mají ve včelstvu v podstatě jen dvě úlohy. Tou nejdůležitější je oplodnění mladé matky a tou druhou je pomoc při termoregulaci uvnitř úlu - tedy o pomoc dělnicím s udržováním tepla při péči o plod. Proto se říká, že v podstatě nedělají nic a jsou tak trochu darmožrouty a lenochy, kteří se nejsou schopni ani sami nakrmit a tak se musí dělnice starat i o ně.
     Nicméně jejich úloha ve včelstvu právě kvůli oplodnění matky je nesmírně důležitá a významná. Starají se tím totiž spolu s 4. TRUBCImatkou o zachování druhu. Je třeba také říct, že už jen sám tento jediný úkol není vůbec snadný, protože oplodnění mladé matky probíhá ve vzduchu za letu. Trubec se při tomto aktu musí navíc prosadit mezi stovkami dalších trubců, kteří usilují o to jedno samé. Proto je po celý svůj krátký život ve velmi dobré kondici.
     A jak si tuto svoji výbornou kondici udržuje? No právě tím, že se nechá dělnicemi krmit a pečovat o sebe. V případě, že se některému podaří s mladou matkou za snubního proletu spářit, ihned ještě za letu umírá a tím jeho životní úloha skončila. Ostatní, kterým se nedostane takového "štěstí", dělnice na konci léta přestávají krmit a nakonec je vyhladovělé vystrkají z úlu ven. Ve včelstvu už by jen ujídali zásoby potřebné pro přežití zimního období a nejsou již tedy k ničemu potřeba. Umírají tak v přírodě prakticky hlady. 

Tisk článku

Tisk článku

3. DĚLNICE

DĚLNICE     3. DĚLNICEDělnice dělají ve včelstvu prakticky úplně všechno. A navíc v případě potřeby může každá dělnice kdykoliv převzít jakoukoli jinou práci. Je dlouhá 12 - 14 mm, váží okolo 100 mg a její vývoj v buňce trvá 21 dní. 10.000 včel váží tedy zhruba 1 kg. Ve vrcholné fázi svého vývoje může jedno včelstvo čítat až 100.000 jedinců a vážit i 10 kg. Běžně je to ale kolem 50 - 80.000 všech včel (dělnic, trubců a matky).


Za ideálních okolností projde dělnice po vylíhnutí těmito stádii:

  • v 1. až 2. dni čistí buňky a zahřívá plod (ČISTIČKA)
  • mezi 3. - 5. dnem se jí vyvinou hltanové žlázy, díky nimž je schopná vytvářet mateří kašičku a krmí tak starší larvičky (KRMIČKA)
  • od 6. dne až do zhruba 12. dne se jí práce rozšíří o krmení mladších larviček, odebírá létavkám donesený nektar a ukládá ho do zásobních (medných) buněk, stejně tak pomáhá odebírat donesený pyl a udusává ho do buněk (KOJIČKA)
  • od 12. dne až do 16. dne se jí vyvinou na spodní straně zadečku voskotvorné žlázy a začíná z nich vypouštět tzv. vosková zrcátka, stává se z ní stavitelka včelího díla - plástů (STAVITELKA). Vosková šupinka na voskotvorném zrcadélku váží 0,3 až 1,2 mg a na 1 kg vosku je zapotřebí 1 až 3,5 milionu voskových šupinek.
  • od 16. dne začíná přebírat veškeré úkoly vně úlu, začíná vyletovat z úlu - učí se
  • mezi 17. až 19. dnem hlídkuje u česna a případně otevřených oček (STRÁŽKYNĚ)
  • nakonec asi od 20. dne může opustit úl a začíná sbírat nektar a pyl (LÉTAVKA). To je pro včelu velmi namáhavá činnost, při které neúnavně nalétá spoustu kilometrů, a proto se velmi brzy upracuje a umírá. To je hlavně v období vrcholné snůšky - jaro, časné léto, léto.

​     Létavka se vydává na pastvu už při teplotě zhruba 12°C a z jednoho letu přináší najednou asi 40 mg nektaru nebo medovice, případně 3-15 mg pylu. Na jeden kilogram pylu musí včely nanosit kolem 50 000 párů rousků. Aby vznikl 1 gram medu, potřebují včely navštívit přibližně 7.000 květů. Jedna včela za svůj život nasbírá přibližně půl čajové lžičky medu. Kvůli 1 kg medu uletí včely 280.000 km, tj. 7x kolem rovníku. Zahuštění sladiny (nektaru) trvá přibližně 108 hod., tj. 4 a půl dne. Letová rychlost je okolo 8 m/s (tj. asi 29 km/hod.), letový rádius je okolo 3-5 km a na vzdálenost 2 km a zpět spotřebuje během letu 1,6 mg sladiny. Po návštěvě květů přenáší na svém těle 2 až 2,5 milionu pylových zrn, které za letu z chloupků svého těla sčesává prostředním párem nohou, přidává k nim výměšky svých žláz s trochou nektaru a takto vzniklé rousky ukládá do pylových košíčků na zadním páru nohou. K vytvoření jednoho páru pylových rousků musí navštívit asi 80 květů. Silné včelstvo může za den donést až 1 kg pylu. Do buňky v zásobním plástu uloží asi 0,3 g pylu, což postačí k výživě plodu 2 nových včel. V buňce hlavou udusává přidávaný pyl a na závěr ho pokryje medem, aby mléčně zkvasil a byl stravitelný. Za rok spotřebuje včelstvo jen pro sebe 24 až 36 kg zpracovaného pylu a 70 kg medu. Množství vody, které musí včelstvo do úlu donést, se za rok pohybuje kolem 150 litrů.DĚLNICE

     Zimní včely, líhnoucí se počátkem července a pak průběhu podletí (srpna) a částečně září, naopak žijí mnohem déle. Jejich úkol je ve včelstvu jiný a z toho důvodu se jim i vytváří tukové tělísko, které jim pomáhá přečkat celou zimu. Dožívají se tak 6 až 8 měsíců i více. Jejich úlohou je po celou zimu zahřívat matku a na jaře pečovat o nový plod. Žijí déle, protože v zimě nevyletují a nemusejí přinášet DĚLNICEpotravu. Létání je pro včely velmi namáhavé. 

     Občas se stane, že včelstvo ztratí matku. Když chybí matka, chybí i feromon, který kromě jiného brání dělnicím v kladení vajíček. A když ve včelstvu ještě navíc nejsou žádná oplozená vajíčka ani vhodné larvičky, z kterých by si mohli včely vychovat matku novou, pak se stane, že vajíčka začne klást dělnice. Jenže dělnice nemůže klást vajíčka oplozená, tak jako matka, a proto se z takových vajíček líhnou jen samí trubci. Takové dělnici říkáme - trubčice. Trubci ale nemohou vytvořit plnohodnotné včelstvo, jelikož nepracují a pilné dělnice pomalu hynou a nové se nelíhnou. Tak se stane, že po krátké době přestává být včelstvo životaschopné, protože v něm chybí právě dělnice, které by přinášely nektar a pyl, krmily plod, čistily úl a bránily ho před napadením a včelstvo jako celek zahyne.

Tisk článku

Tisk článku

2. MATKA

MATKA     2. MATKADožívá se asi 5 let. Její váha je kolem 180-260 mg a její délka se pohybuje kolem 26 mm. Její vývoj trvá 15,5 - 16,5 dne. Asi tři dny poté, co matka vyběhne z matečníku, opouští úl, aby vylétla ke snubnímu proletu. Během tohoto letu je oplodněna až 10 trubci, kteří ihned po spáření s matkou uhynou. Trubčí sperma si pak matka uchová v semenném váčku zadečku po celý zbytek svého života. 

 

     Včelaři rozdělují matky podle jejich původu na:

  • Rojová - při vzniku rojové nálady ve včelstvu dělnice vystaví velké množství mateřích misek na okrajích díla. Matka je zaklade a záhy je ve včelstvu velké množství zavíčkovaných matečníků. Takové matky včelaři ale nemají moc rádi, protože rojivost je dědičná a proto tyto matky nejsou z pohledu člověka příliš vhodné pro další chov. Přesto to jsou matky velmi kvalitní a vykonné. Právě proto, že je příroda takové chce už po tisíciletí. 
  • Z tiché výměny - dělnice vystaví pouze 1-4 matečníky a matku z takového matečníku se snaží chovat odděleně od původní matky. Tu starou potom zabijí, až když nová začne klást. Někdy se stává, že obě matky žijí v úle společně delší dobu a obě kladou (matka a matka dcera). Ojediněle mohou spolu i přezimovat.
  • Nouzová - velké množství matečníků naražených dělnicemi na dělničím plodu (nejmladší larvičky). Taková matka je nejméně vhodná pro další chov a proto se ji snaží včelař, co nejdříve vyměnit včelstvu sám. Nouzové matky jsou jedny z nekvalitnějších matek vůbec. 
  • Sériová - to jsou matky z larviček, které vybere a přenese sám včelař do připravených mateřích misek (vyrobených z včelího vosku nebo kupovaných z umělé hmoty) a vložením do chovného včelstva takové matky cíleně nechá včelkami vychovat.
  • Panuška - čerstvě vylíhlá neoplozená matka

     Celé včelstvo ovládá matka látkou nazvanou feromon matky. Vytváří ji ve svých kusadlových žlázách a vylučuje do svého okolí. Jde o specifickou vůni, která se postará o to, aby včelstvo drželo pospolu jako jedna sociální jednotka, a kromě to je i důkazem, že matka je zdravá a silná. Dalším významem této látky je, že brání dělnicím, aby kladla vajíčka.V průběhu jara a časného léta je matka schopná klást 1.500 až 2.000 vajíček denně a intenzita kladení je v jejích prvních dvou letech života největší. Na podzim a v zimě klade méně nebo vůbec. 

MATKA     O tom, zda se z oplozeného vajíčka vylíhne matka, rozhodují v samém začátku dělnice. MATKAPostaví totiž obzvláště velkou buňku, které říkáme v počátku mateří miska. Když do ní matka naklade oplozené vajíčko, z kterého se po třech dnech vylíhne larvička, začnou ji dělnice přímo překrmovat mateří kašičkou tak, že larvička v této kašičce doslova plave. Mateří kašička má velkou výživnou hodnotu a proto larva budoucí matky roste mnohem rychleji než ostatní larvy včel, které od třetího dne dostávají už jen směs medu a pylu.

     Hlavní úlohou matky je klást vajíčka. Tím je postaráno o to, aby včelstvo na jaře a v létě dosáhlo požadované velikosti. Ve vrcholném období může být ve včelstvu 50 tisíc a 80 tisíc včel. Matka je matkou všech dělnic a trubců které jsou všechny v tomto jednom včelstvu. Přesně ví, co včelstvo právě potřebuje. Dělnice nebo trubce. Z nakladených oplozených vajíček se vylíhnou dělnice. Z neoplozených zase jen trubci. Jestli vajíčko bude oplozené nebo neoplozené, o tom rozhoduje matka tím, že ke kladenému vajíčku přidá nebo nepřidá spermie ze semenného váčku.MATKA

MATKA     Dělnice staví buňky pro vajíčka. Buňky určené pro trubce jsou větší než ty, které staví pro dělnice. Je to vidět hned při prvním pohledu na plást. Přitom oba druhy buněk mohou být vedle sebe na jednom plodovém plástu. Matka pak podle velikosti buňky klade oplozená vajíčka do menších - dělničích a neoplozená vajíčka do větších - trubčích.

Tisk článku

Tisk článku

1. VČELSTVO

VČELSTVO     Včela medonosná žije v početných společenstvech, kterým se říká včelstva. V jednom zdravém včelstvu je vždy jedna matka, velké množství dělnic a na jaře a v létě také větší množství trubců. Jednotlivé včely v tomto společenství velmi úzce spolupracují. To znamená, že každá má zcela určitý úkol a funkci. Vše funguje tak, jakoby včely byly jednou bytostí. Toto společenství spolupracuje tak dokonale, jako například lidské tělo se svými jednotlivými orgány.

     Z mnoha pudů, které jsou charakteristické pro včelu medonosnou, mají prvořadý význam: Pud společenského života, rojivý a rojový, pohlavní, rozmnožovací, shromažďovací, stavební, obranný a pud sebezáchovy.

     1. Pud společenského života
     Včela žije ve společenství-včelstvu, tento pud umožňuje harmonickou činnost celého včelstva jako jednolitého organismu. Jednotícím faktorem je matka a její feromon mateřská látka, který je šířen v prostoru včelstva. Zeslabení jeho vlivu, nebo jeho vymizení či ztráta způsobuje oslabení aktivity včelstva, chaos a nakonec vede k odchovu matky náhradní. Při nemožnosti odchovat náhradní matku dochází k zániku včelstva.
     2. Pud rojivý a rojový
     Rojivý pud je vlastnost vytvářející podmínky pro přirozený, nebo umělý odchov matek. Rojový pud, je forma projevu rojivého pudu, který se projevuje stavbou trubčích buněk a mateřích misek, posléze matečníků, vylétnutím roje a shluknutím okolo matky, této vlastnosti využíváme při plnění oplodňáčků. Potlačením těchto pudů podstatně omezíme možnost umělého chovu matek. 
     3. Stavební pud
     Silně se projeví po usazení roje. Negativně působí na založených chovných sérií při snůšce. Znamená přítomnost matky a harmonii ve včelstvu nejen v chovných úlcích. Je ovlivněn sílou včelstva a hlavně intenzitou snůšky (krmením). Bez jeho existence by včelstvo nebylo schopné života. 
     4. Pohlavní pud 
     Projevuje se u matek 4-6 den po opuštění buněk výlety z úlů, podobně u trubců 10-12 den s vrcholem 23-33 den. 
     5. Rozmnožovací pud
     Nastupuje teprve s odchovem trubců, v průměru 3 týdny po zakladení trubčích buněk, souvisí se sílou včelstev na jaře, může začít i před jarním proletem. Jeho trvání je důležité pro umělý chov matek, včelař (chovatel matek) je musí umět podporovat různými zásahy (vytvářet mnoho zavíčkovaného plodu a mnoho mladušek). 
     6. Pud shromažďovací
     Má vliv na úspěch v chovu matek. Jeho intenzita v období silné snůšky téměř znemožňuje umělý chov matek. Včelstvo se plně soustředí na snůšku a ukládá zásoby všude možně. Zastaví voskem a zalije nektarem serie s matečníky, případně je úplně zruší. Říkáme: „Pud shromažďovací převládl nad pudem rozmnožovacím“. 
     7. Obranný pud
     Včelstva se silně rozvinutým obranným pudem vyřazujeme z chovu, pokud nemáme včelstva jako hlídacího psa na samotě před vetřelci.


1. VČELSTVO     Řečí včelařů tvoří včelstvo matka, dělnice a trubci. Všechny tři včelí kasty jsou stejně důležité a nesmí ve včelstvu chybět. Dnešní včelaři chovají včely v úlech, které bývají ve většině případů uloženy v různých druzích včelínů. Nežijeme již tedy v dobách dávno minulých, kdy Brtníkové obcházeli dutiny stromů, v kterých včely hnízdily a kterým celkem spoře oděni ze žebříků, často holýma rukama podobni medvědům med odebírali. I když bychom i dnes našli Africké kmeny zacházející se včelami dosti nešikovně, není to již určitě lezení do dutin stromů.

1. VČELSTVO     Když už hovoříme o zaniklých způsobech chovu včel, pak si možná někdo z vás vzpomene například na televizní seriál F.L. Věk, kde strýček mladého Věka choval na své zahradě včeličky ve velkých dřevěných úlech zhotovených z kmenů stromů s vyřezanými lidskými obličeji a vstupními otvory umístěnými povětšinou v ústech těchto obličejů. Těmto krásným, avšak nutno uvést velmi nepraktickým, úlům se říkalo „kláty“.

     Další typem úlů byly tzv. košnice – úly vyrobené ze svazků slámy, které inspirují mnohé kuchařky při pečení vánočního cukroví, lidově dosti nesmyslně1. VČELSTVO nazývaného jako „vosí hnízda“.

1. VČELSTVO     Dnešní úly nejsou nikterak prošpikované technologiemi a moderními materiály, jak by se možná mohlo od soudobého překotného vývoje techniky a technologií očekávat. Sice včelaři okusili v 80-tých letech 20. století pokusy o začlenění novodobých materiálů do včelařství, ale tradiční materiály obstály na jedničku a to zvláště v těch oblastech, kam přichází paní Zima.

     Soudobý úl je v podstatě speciálně upravená dřevěná bedna, čtvercového nebo obdélníkového půdorysu, se speciálně upraveným dnem a s několika tzv. nástavky. Odmyslíte-li si totiž ono zmíněné dno (oddělíte-li jej od zbytku bedny – a ve skutečnosti tomu u některých typů úlů tak i je), pak zbytek bedny je onen nástavek. A tak je úl vlastně tvořen jedním dnem a několika nástavky a říká se mu „nástavkový“. V určitých ročních obdobích, podle toho jak jsou včelstva silná, včelaři úly podle potřeby rozšiřují o další nástavky. V létě pak může být úl tvořen i osmi nástavky a dosahovat výšky třeba 2 metry. V zimním období pak zase bývá zpravidla tvořen jedním, dvěma až čtyřmi nástavky. Už to něco napovídá o dynamice rozvoje včelstva v ročním období.     

 

Tisk článku