Únor
- Jaký únor, taková snůška – studený únor včelám svědčí.
- Když v únoru včely hučí, jaro si s nimi pospíší.
Únor – přechodné období a rostoucí rizika
Únor je z hlediska včelaření nevyzpytatelný měsíc. Na pohled stále zima, ale uvnitř úlů se často začínají dít zásadní věci. Prodlužující se den a občasné oteplení mohou spustit plodování, což dramaticky zvyšuje spotřebu zásob. Včelstva, která byla v lednu ještě v relativní pohodě, se mohou během února dostat na hranici přežití.
Včelař, proto věnuje únoru více pozornosti než lednu, ale stále platí, že každý zásah musí mít jasný důvod. Základem je sledování hmotnosti úlů – nadzvednutí zadní části nebo kontrola na váze. U cca 20 včelstev se obvykle objeví několik kusů, které jsou lehčí než ostatní. Ty si včelař označí a sleduje je častěji.
Při vhodném počasí, obvykle při teplotách kolem 10 °C, lze provést krátkou kontrolu pod víkem. Pokud hrozí hladovění, přidává se těsto přímo nad chomáč. Nejde o podporu jarního rozvoje, ale o prosté zabránění úhynu. Krmení v únoru je vždy signálem, že něco nebylo ideální na podzim – a včelař si to musí přiznat.
Velmi důležitým ukazatelem je očistný prolet. Včelař sleduje, která včelstva vyletují živě a hromadně a která váhají. Výkaly na česnech nebo stěnách úlu mohou naznačovat problémy s trávením nebo nemocemi. Slabá včelstva se v únoru často začnou definitivně rozpadat – tady už není prostor pro záchranu za každou cenu.
Únor je také měsícem, kdy se rozdíly mezi včelstvy výrazně prohlubují. Silná včelstva začínají nabírat náskok, slabá ztrácí krok. Zkušený včelař už v únoru ví, která včelstva bude na jaře spojovat a která mají perspektivu dalšího rozvoje. Rozhodnutí se dělají s chladnou hlavou, ne se sentimentem.
Mimo úly pokračují intenzivní přípravy. Dokončuje se drátkování a zatavování mezistěn, chystají se nástavky na první jarní rozšíření. Včelař si připravuje pracovní plán na březen, aby v první teplé dny nemusel improvizovat. Únor je poslední relativně klidný měsíc – kdo ho podcení, bude na jaře dohánět ztrátu.
V únoru se zvyšuje význam rychlé reakce na vývoj počasí. Náhlé oteplení může včelstva rozjet do plodování, které pak prudký návrat mrazů ohrozí. Včelař musí sledovat předpověď a počítat s tím, že únorové zásahy jsou vždy kompromisem mezi potřebou pomoci a rizikem poškození včelstva.
Zvláštní pozornost si zaslouží slabší včelstva. Ta často začnou plodovat dříve, než mají dostatek zásob i včel, což vede k jejich rychlému vyčerpání. Včelař už v únoru zvažuje, zda má smysl takové včelstvo držet samostatně, nebo zda bude na jaře spojeno se silnějším. Rozhodnutí se dělá racionálně, ne podle sympatií.
Únor je rovněž obdobím, kdy se projeví kvalita matek. Včelstva s mladými a vitálními matkami působí klidněji, mají soustředěný chomáč a vyrovnanější spotřebu zásob. Naopak problémové matky se začnou „odhalovat“ právě v tomto přechodném období.
Na konci února má zkušený včelař už poměrně jasnou představu, s kolika včelstvy půjde do jara. Některé ztráty jsou prakticky nevyhnutelné a únor je měsícem, kdy se s tím definitivně počítá. Kdo to přijme včas, vstoupí do jara připravený – kdo ne, bude v březnu jen hasit problémy.
A co tomu říká skutečný, živý včelař?
Lépe bych to nenapsal.