Červen
Včelařské pranostiky
Když v červnu včely pilně nosí, bude medu dost i v zimní slotě.
Červen horký a květ bohatý — včelař má sudy nalité.
Když v červnu v úlu hučí, hospodář se hlady neučí.
Co dělá malovčelař v červnu:
Červen patří ve včelařském roce mezi nejdůležitější a současně nejnáročnější měsíce. Včelstva jsou na vrcholu svého rozvoje, probíhá hlavní snůška a včelař musí zvládnout řadu zásadních úkonů, které rozhodují nejen o množství medu, ale také o zdravotním stavu včelstev a jejich kondici pro další období. U malovčelaře jde většinou o práci prováděnou ve volném čase, přesto vyžaduje pravidelnost, zkušenost a pečlivé pozorování.
V červnu bývají včelstva nejsilnější. V úlu se nachází velké množství plodu, létavek i zásob. Hlavním úkolem včelaře je zajistit dostatek prostoru pro ukládání nektaru a zabránit vzniku rojové nálady. Pokud včely nemají kam ukládat sladinu, nebo je úl příliš stísněný, začnou se připravovat k rojení. To znamená nejen ztrátu části včelstva, ale zpravidla také výrazné snížení medného výnosu.
Proto včelař pravidelně rozšiřuje úly o medníkové nástavky nebo souše. Současně kontroluje přítomnost matečníků, které signalizují rojovou náladu. U menšího počtu včelstev lze provádět detailnější individuální kontrolu každého úlu, což je výhoda oproti velkým provozům. Zkušený včelař často pozná stav včelstva již podle chování včel na česně nebo intenzity proletu.
Červen je také obdobím tvorby oddělků. Oddělek vzniká odebráním několika plástů s plodem a včelami ze silného včelstva. Slouží k rozmnožení chovu, obnově starších matek nebo jako rezerva pro případ ztrát během roku. U malých chovů bývá tvorba oddělků důležitou součástí přirozeného hospodaření. Pomáhá současně tlumit rojovou náladu a obnovovat genetickou kvalitu chovaných včel.
Významnou činností je také sledování zdravotního stavu včelstev. Přestože největší tlak roztoče varroa destructor přichází zpravidla později v létě, již v červnu musí včelař situaci monitorovat. Kontroluje případný výskyt deformovaných včel, kvalitu plodu nebo přirozený spad roztočů. Odpovědný přístup je zásadní, protože zanedbané včelstvo může představovat riziko i pro okolní chovy.
Ve druhé polovině června začíná v některých oblastech první vytáčení medu. Pokud počasí přeje a v krajině je dostatek nektarodárných rostlin, bývají medníky rychle zaplněny. Včelař odebírá pouze zavíčkované plásty se zralým medem, který má správný obsah vody. Následuje odvíčkování, vytáčení v medometu, cezení a stáčení medu do nádob. Právě u menších chovů bývá výhodou možnost šetrného zpracování a důraz na vysokou kvalitu výsledného produktu.
Červen však není pouze obdobím intenzivní práce. Je to také čas pozorování mimořádně organizovaného života včel. V jednom silném včelstvu může být v tomto období i více než padesát tisíc jedinců. Včelař sleduje spolupráci dělnic, výkon matky i proměnlivost snůškových podmínek. Každý rok je jiný, a právě schopnost přizpůsobit se aktuálnímu vývoji počasí a stavu přírody odlišuje zkušeného včelaře od začátečníka.
Přestože chov menšího počtu včelstev bývá často označován za zájmové včelaření, jde o činnost odborně i časově náročnou. Červen ukazuje, že úspěšné včelaření není pouze o medu, ale především o znalosti biologie včel, pečlivosti a pravidelné práci. Odměnou pak není jen kvalitní med, ale i dobrý pocit z péče o jednoho z nejdůležitějších opylovatelů v krajině.
A co tomu říká skutečný, živý včelař?
Tentokrát AI popsala činnost včelaře v červnu obecně. V našich podmínkách, kde je výrazná snůška z řepky ozimé, dochází k vytáčení již na přelomu května a června. Takže je třeba sledovat skutečný obsah vody v medu a případně ještě nějaký den počkat s vytáčením, pokud je množství vody v medu 20 % a více. Ideální hodnota je cca 18 % a méně. Takový med neprokysává. V praxi se stává, že i zavíčkovaný med může mít 20% vody i více. Zde opravdu je potřeba zachovat klid a s vytáčením počkat. Voda se z medu časem dostane, i pokud jsou buňky zavíčkované. Pokud opravdu budete vytáčet med s vyšším obsahem vody, je třeba vodu z medu dostat, nejlépe na nějakém zařízení, které dokáže vodu z medu odloučit. Na to jsou speciální přístroje, které však většinou jsou pro malovčelaře drahé a nevyplatí se je pořizovat.
Je však potřeba včas zareagovat na další snůšky jako je med z akátů, aby se medy příliš neředily. Proto je měření množství vody v medu důležité.
Dále je třeba zapracovat včas na protirojových opatřeních. O tom jsme psali již v květnové rubrice.
Pokud budete vytvářet oddělky v době vytáčení, nebo těsně po vytáčení medu a nebude dostatečná nová snůška, téměř jistě dojde k jejich vyloupení pokud je budete tvořit na včelnici poblíž kmenových včelstev. Proto je vhodné takové oddělky odvézt alespoň 2-3 km od včelnice. Také je lepší oddělky přikrmovat invertem, nebo medocukrovým těstem. Ty tak nevoní a nepřitahují zlodějky jako čerstvý cukerný roztok.
Zároveň je dobré sledovat dění na česnech, což může signalizovat nemoci, nebo také rojovou náladu. Jak usazovat nové roje lze nastudovat v běžné včelařské literatuře.
POZOR!!!
Při „lovení“ zalétlých rojů, kde nemáme jasný původ.
Takové roje je lepší zlikvidovat, než si do chovu přinést nemocná včelstva a tím třeba i zlikvidovat celý chov. Nezapomínejme, že vylétlý roj se může i několikrát usadit na stromu a teplé počasí ho může zvednou a on odlétne trochu dál. A tak se může stát, že takovýto „cestovatel“ se posune třeba i o 10 km, třeba i z ochranného pásma moru, nebo hniloby plodu. Potom vás okolní včelaři určitě nebudou mít rádi.
Zároveň nezapomínejte, že pokud si přivážíte včelstva z větší vzdálenosti než 3 km je nutné mít ke včelstvu doklad o veterinárním vyšetření (mor a hniloba plodu). Bez tohoto vyšetření byste včelstvo neměli přivézt.
Na to řada včelařů zapomíná.