Září
Včelařské pranostiky
„Jaké počasí na svatého Václava, taková zima nás očekává.“
(28. září – sv. Václav)
Pro včelaře je významná hlavně předzvěst zimního počasí a blížícího se období klidu včelstev.
„Na svatého Michala včela už málo lítá.“
(29. září – sv. Michal)
Připomíná konec hlavní včelařské sezóny, kdy se včelí aktivita s ochlazováním výrazně snižuje.
„Divoké husy na odletu – konec i babímu létu.“
Pro včelaře je konec babího léta důležitým signálem, že se blíží podzimní ochlazení a včelstva je třeba mít připravena na zimu.
Co dělá malovčelař v září:
Září je pro včelaře měsícem, kdy se rozhoduje o úspěšném přezimování včelstev. Včelí rok se pomalu uzavírá, ale práce u úlů rozhodně nekončí. Naopak – právě nyní je třeba věnovat zvýšenou pozornost síle včelstev, zdravotnímu stavu, zásobám, a především kvalitě zimní generace včel.
U menšího stanoviště s několika včelstvy je výhodou, že může včelař každému včelstvo lehce zkontrolovat bez velké ztráty času. Základem zářijové kontroly je posoudit, zda má včelstvo dostatek mladých, zdravých a dlouhověkých včel. Zimní včely se začínají líhnout již v průběhu srpna a jejich kvalita výrazně ovlivňuje průběh celé zimy i sílu včelstva na jaře.
Kontrola zásob
V září už by měl mít včelař zásobní situaci prakticky vyřešenou. Pokud včelstvo stále nemá dostatek zásob, lze ještě provést menší doplnění krmiva, ale není vhodné nechávat větší krmení na pozdní podzim. Zpracování velkého množství cukerného roztoku včelstvo zbytečně zatěžuje a může narušit přípravu na zimování.
Při kontrole je důležité sledovat nejen množství zásob, ale také jejich rozmístění. Včely si během podzimu vytvářejí zimní hrozen a musí mít možnost postupovat za zásobami. Zásobní plásty by proto měly být uloženy tak, aby byly pro zimující včely dobře dostupné.
Zdravotní stav je zásadní
Velkou pozornost musí včelař věnovat zdravotnímu stavu včelstev. Zvláště významná je kontrola výskytu roztoče Varroa destructor. Silně napadené včelstvo může mít na podzim sice dostatek zásob, ale nedostatek kvalitních zimních včel. Vysoká populace roztočů navíc podporuje šíření virových onemocnění.
Ošetření proti varroáze se musí řídit aktuálními veterinárními pravidly a doporučenými postupy. Včelař by neměl spoléhat pouze na to, že včelstvo „vypadá dobře“. Poškození zimní generace nemusí být při běžné prohlídce na první pohled patrné.
Zúžení a příprava úlu
V září již včelstvo postupně omezuje plodování. Včelař by měl proto přizpůsobit velikost prostoru skutečné síle včelstva. Nadbytečný prostor není pro zimování výhodný, protože včely musí udržovat větší prostor a obtížněji hospodaří s teplem.
Z úlu je vhodné odstranit prázdné nebo nevhodné plásty. Plásty určené k dalšímu použití je třeba správně uskladnit a chránit před zavíječem voskovým. Současně je nutné zkontrolovat stav úlového dna, střechy, případně síťovaných den a celkovou těsnost úlu.
Slabá včelstva vyžadují rozhodnutí
Zářijová kontrola je také vhodnou chvílí k rozhodnutí, která včelstva mají reálnou šanci na úspěšné přezimování. Slabé včelstvo nemusí být automaticky ztracené, ale je třeba posoudit jeho sílu, zdravotní stav, množství zásob a kvalitu matky.
Pokud je včelstvo dlouhodobě slabé a jeho stav se nezlepšuje, bývá rozumnější spojení se silnějším včelstvem než riskovat jeho uhynutí během zimy. Při spojování však nesmí být opomenuta zdravotní stránka – spojovat dvě včelstva s nejasným nebo rozdílným zdravotním stavem není správný postup.
Co ještě včelař v září zvládne
Kromě práce přímo ve včelstvech čeká včelaře také příprava na zimu. Je vhodné opravit poškozené úly, zkontrolovat stojany, střechy a ochranu proti hlodavcům. Včelín i okolí stanoviště by měly být uklizené a připravené na období, kdy budou návštěvy u včelstva stále kratší.
Září je také vhodným měsícem pro vedení záznamů. Včelař by si měl poznamenat sílu jednotlivých včelstev, stav zásob, výsledky zdravotních kontrol, kvalitu matek a případná opatření, která provedl. U dvaceti včelstev se dobré záznamy velmi rychle vyplatí – včelař se na jaře může vrátit k tomu, co se s jednotlivými včelstvy dělo v předchozím roce.
Září tedy není měsícem, kdy by měl včelař u úlů zbytečně často zasahovat. Jeho úkolem je především zkontrolovat, vyhodnotit a připravit včelstva na dlouhé zimní období. Každý zásah by měl mít svůj důvod. Dobře připravené včelstvo ponechané v klidu má nyní větší šanci zvládnout zimu než včelstvo vystavené častým a zbytečným kontrolám.
Dále jsem požádal AI o vyjádření se k ošetření a skladování vyjmutých souší z úlů
U vyjmutých souší je nejdůležitější nedat zavíječi šanci rozmnožit se. Zavíječ napadá především plásty uložené mimo včelstvo, zvláště tmavé, starší souše s množstvím zbytků kokonů a pylu. Zdravé včelstvo si s ním obvykle poradí, ale uskladněné plásty jsou proti němu bezbranné.
Jak správně ošetřit souše proti zavíječi voskovému
1. Nejprve plásty pečlivě prohlédnout
Po vyjmutí plástů z úlu je vhodné každý rámek prohlédnout. Zvláštní pozornost věnujeme:
- pavučinkám a slepeným buňkám,
- trusu housenek,
- chodbičkám v plástu,
- kuklám nebo housenkám,
- případně vajíčkům zavíječe.
Napadené plásty neskladujeme společně s čistými soušemi. Silně poškozené dílo je většinou rozumnější vytavit.
2. Nejlepší ochrana: chlad
Pro menší včelařství do 20 včelstev je velmi praktické zmrazení souší.
Plásty vložíme do mrazáku tak, aby byly skutečně promražené v celém objemu. Teploty pod bodem mrazu vývoj zavíječe zastavují a dostatečně nízká teplota zahubí jeho vývojová stadia. Jako praktická metoda se uvádí zmrazení přibližně na −7 °C alespoň na 24 hodin. (Pasti.cz)
Po vyjmutí z mrazáku je však potřeba plásty nechat pomalu rozmrazit a oschnout, než je uložíme do skladu. Jinak se může na studených souších srážet voda.
Výhoda: žádné chemické látky a po ošetření nezůstávají v plástu rezidua.
3. Uložení v chladu a průvanu
Pokud nemáme možnost souše zmrazovat, velmi dobře funguje suché, chladné a vzdušné uložení.
Rámky můžeme uložit například do nástavků nad sebe:
4. Vysiřování – účinné, ale je třeba ho opakovat
Další možností je ošetření souší sirným přípravkem určeným pro tento účel.
Důležitá věc, na kterou se někdy zapomíná: síření nezničí spolehlivě vajíčka zavíječe. Proto jednorázové ošetření nestačí. Ošetření se musí podle použitého přípravku a jeho návodu opakovat. U klasického vysiřování se tradičně uvádí interval přibližně 10–14 dní. (Ivcelarstvi)
Při práci se sirnými přípravky je nutné dodržet návod výrobce, zajistit bezpečné větrání a nepoužívat ošetřené souše dříve, než je předepsáno.
Za mě pro malého včelaře: pokud máte možnost mrazáku, dala bych přednost chladu před sířením.
5. Biologické ošetření přípravkem B401
Používá se také přípravek na bázi Bacillus thuringiensis, který je určen proti larvám zavíječe. Je to zajímavá varianta zejména pro včelaře, kteří chtějí omezit používání chemických prostředků. Přípravek je třeba používat přesně podle aktuálního návodu a určení pro včelařství. (Ivcelarstvi)
Co bych doporučila pro včelaře s 10–20 včelstvy
Praktický postup bych zvolila takto:
Vyjmout souše → prohlédnout → vyřadit silně staré a poškozené → čisté souše zmrazit → nechat vyschnout → uložit do vzdušných nástavků → pravidelně kontrolovat.
Staré, velmi tmavé plásty bych už neskladovala vůbec. Je lepší je vytavit a vosk využít na výrobu mezistěn. Právě starší plásty jsou pro zavíječe velmi atraktivní.
A ještě jedna důležitá zásada: skladovací prostor kontrolovat pravidelně, ne až na jaře. Jakmile objevíte první pavučinky nebo housenky, je potřeba zasáhnout okamžitě.
Pokud chcete, můžu vám z toho rovnou připravit odborný článek do Včelařství na cca 1 A4 s názvem „Jak uchovat souše přes zimu bez zavíječe voskového“, ve stylu vašich předchozích měsíčních článků.
A co tomu říká skutečný, živý včelař?
Opět nezbývá než souhlasit. Schválně jsem přidal dotaz na ošetření a uchovávání souší. Nezapomínejte, že pokud se zavíječ „rozjede“ je schopen krom souší zničit i rámky a celé úly včetně izolací. Pak dospějete do stadia, kdy je lepší vše spálit než se s tím více zabírat.
Častý dotaz včelařů je, kolik si vlastně mají ponechat plástů na další sezónu. Dle mého názoru postačí plně plásty na obsazení jednoho nástavku (9-11 rámků), pokud to beru na rozměr 39x24 cm. U polonástavků bych doporučil ponechat vybavení na dva nástavky. Ostatní plásty můžete klidně vytavit a přepracovat na mezistěny, které použijete příští rok na jaře.
Září je také období, kdy je poslední šance na výměnu matek a spojování oddělků za účelem výměny matek.
Opět se nechci příliš rozepisovat o zaručených metodách. Je jich celá řada, ale občas se některá nevyvede a pak jsme označováni za „tlachaly“, kteří tomu nerozumí. Ono pro výměnu je třeba vše správně načasovat a v úle vytvořit vhodné podmínky pro výměnu.
Někdy třeba uvedu některé možnosti a způsoby výměny matek a zkušenosti s jednotlivými metodami. Nechám to až na zimu, kdy bude více času, jak metody popsat.
Ještě k ošetření plástů. Pro ošetření plástů lze také použít kyselinu octovou. Já to řeším tak, že do stohu nástavků (6-7) dám na vrchní rámky plastovou vaničku do které naleji cca 30-40 ml kyseliny a zaklopím víkem: Kyselina se postupně odpařuje. Občas odklopím víko a zkontroluji, zda je ve vaničce ještě kyselina, a případně trochu doleji. Jakmile nastane zimní období a teploty poklesnou pod 5 °C už kyselinu nedolévám, protože se roztoči nemnoží. Na jaře je třeba rámky nechat řádně vyvětrat.
Literatura udává:
Kyselina octová je důležitým prostředkem v boji proti zavíječi voskovému a dezinfekci plástů. Její páry účinně omezují výskyt larev a dospělých jedinců zavíječe, což je klíčové pro ochranu včelího díla. Kyselina octová se aplikuje metodou odpařování v uzavřeném prostoru, například ve stohu nástavků nebo v uzavíratelné skříni určené ke skladování souší.
Orientační dávkování je přibližně 2 litry na 1 m³ prostoru, což odpovídá zhruba 10-12 nástavkům. Je důležité dodržovat bezpečnostní pokyny, protože kyselina octová je agresivní vůči kovům a může způsobit vážné poleptání kůže a očí, pokud se neprofesionálně používá.
Ovšem, jakou si vyberete metodu je na vás. Pokud máte nějaký postup vyzkoušený a funguje, držte se ho.